jak (ne)vybrat štěně

od paní:Petry Máchové

Pokusím se vám pomocí vlastní zkušenosti poradit, jak si určitě nevybrat psa. Záměrně nepopisuji konkrétního "chovatele" ani konkrétní plemeno. Můj pejsek je na zaslouženém odpočinku, chtěla jsem pro sebe vybrat štěně, které bude jeho nástupcem ve výcviku. Vybrala jsem si u nás málo známé velké plemeno s PP. Po předchozí mailové domluvě jsem se rozjela do chovatelské stanice.

Můj dojem zkazil hned vstup do bytu. Šířil se jím všudypřítomný zápach moči. Byt nebyl veliký, každý žijeme tak, jak nám situace dovolí, ale vše má své meze. Po překonání nechuti jít dál, jsem stála před místností se štěnaty. Již přes tři měsíce stará štěňata dost štěkala, a odskakovala dál do místnosti. Všechno ve mně volalo nasednout do auta a odjet bez psa. Bohužel vyhrál cit.

 

Místnost snad 4x4 m s dřevěnou pročuranou podlahou, mokrými špinavými zdmi do výše jednoho metru. Štěňata zde žila, spala a také se venčila. Paní nám dopředu řekla, že se bude stěhovat. Byla jsem vybídnuta, abych si vlezla ke štěňatům. Příliš se mi nechtělo, přesto jsem vstoupila. Štěňata se na mě okamžitě vrhla. Protože jde o velké psí plemeno, nepříjemně načichlá močí a vším dalším jsem byla až do výše nad pasem.

 

Několikrát se mi povedlo chytit a zvednout stejnou fenku, ostatní štěňata se zvednutí bránila únikem a o bližší kontakt zájem nejevila. Mohla jsem si vyvést ven na ulici štěňata po jednom. Ale nebylo jak vybrat, štěňata venku byla zřejmě poprvé, chovala se stejně. Opatrný únik před čímkoliv, kam jen délka vodítka dovolí, neschopná bližší komunikace s člověkem.

 

 

Vzala jsem fenku, která našla odvahu, a chtěla se nechat zvednout a odvézt.  Paní řekla, že zrovna tahle se trošku bojí, asi s vědomím, že se bojí všechny. Za psa jsem zaplatila mnou určenou částku, doufám, že paní nakoupí alespoň krmení, a zajistí další naočkování, vždyť tam má ještě 7 štěňat.

 

Během jízdy autem fence ze strachu a stresu povolily všechny svěrače, vyprázdnila obsah žaludku, naslinila pod sebe kaluž, a to jsem ji měla během jízdy u nohou. Fenka trpí separační fobií - strachem z neznámého. Bojí se i vlastního stínu, není schopna venčit se venku, ani si vzít pamlsek z ruky bez toho, aby odskočila. Není schopna navázat vztah s lidmi, ani se psy, je neustále ve střehu. Z tohoto důvodu se nedokáže ani normálně najíst.  Podobně na tom budou všechna štěňata, která tam zůstala. Čím dřív je někdo koupí, tím líp se budou mít možnost adaptovat.

 

Ptám se sama sebe, co s tímhle neštěstím budu dělat. Budu ji trpělivě a složitě napravovat, dalších několik let se budu já i celá rodina trápit, ale zcela jistě ji nepovezu zpět. I já sama při svých radách začínající pejskaře varuji před množiteli. Tato paní má jednu jedinou chovnou fenku, a odchovaný první vrh štěňat, není tedy typický množitel, ale ukrutný chovatel. Sama znám spousty chovatelů se spoustou psů, a i tak mají psy šťastné, veselé, vychované, nakrmené... 

čerpáno z jiného webíku

haf!haf!Alby